Různé druhy přírodních vod se liší i podle celkové mineralizace, tedy podle koncentrace rozpuštěných látek, která se udává obvykle v miligramech na litr (mg/l). Zdravotně nezávadná pitná voda by měla mít celkovou mineralizaci v rozmezí cca 80-1000 mg/l. Běžná podzemní voda mívá celkové množství rozpuštěných látek v úrovni několika set miligramů na litr. A jak jsou na tom s mineralizací další druhy vod:
Rozpuštěné látky můžeme rozdělit na disociované, kdy se molekula (např. sůl NaCl) při rozpuštění rozpadá na kladné a záporné ionty (Na+ a Cl-), a nedisociované, kdy molekula zůstává pohromadě i v rozpuštěném stavu, např. oxid křemičitý SiO2.
Hlavními anionty v podzemních a dalších přírodních vodách jsou hydrogenuhličitany HCO3-, sírany SO42- a chloridy Cl-. Hlavními kationty jsou vápenaté (Ca2+), hořečnaté (Mg2+) a sodné (Na+) kationty. Těchto šest iontů tvoří obvykle přes 90 % složení přírodní vody.
Pomocí převládajících hlavních iontů charakterizujeme chemický typ vody, např. typ Ca-HCO3, Ca-Na-SO4-Cl apod.
Zbývající část složení přírodních vod tvoří vedlejší složky, např. kationty draslíku K nebo různých kovů, zvláště v podzemních vodách (Fe, Mn, Al, Cu, As, Zn, Se, Cr, Ni, Co, B…), nebo některé organické látky.
Pro vody znečištěné komunální odpadní vodou nebo ze zemědělství je typický výskyt různých sloučenin dusíku (dusičnany NO3-, dusitany NO2-, amonné ionty NH4+)
V přírodních vodách jsou dále rozpuštěny i plyny, např. z atmosféry (oxid uhličitý CO2, kyslík, dusík aj.). Někdy se v podzemních vodách můžeme setkat s plyny původem z různých biochemických a geochemických procesů v zemské kůře (sulfan H2S, radioaktivní plyn radon Rn, metan CH4 aj.).