Proudění podzemní vody v krasových územích je hodně odlišné od oblastí s jinými horninami Podzemní voda se postupně soustřeďuje v několika hlavních a největších kanálech, které se ve vápenci postupně vytvářejí jeho rozpouštěním. Důležitá je i mechanická eroze horniny vyvolaná rychlým prouděním velkého množství vody v těchto kanálech.
Propojení povrchu území s podzemními kanály a jeskynními systémy (skrze rozšířené pukliny, závrty, propasti) způsobuje rychlý odtok vody z povrchu do podzemí, někdy mizí do podzemí i celé potoky. Výsledkem je málo vody na povrchu krasových území, což spolu se zásaditým pH vyhovuje specifické suchomilné a vápnomilné vegetaci, kterou jinde nenajdeme.
Dalším důsledkem existence krasových jevů bývá hluboko zakleslá hladina podzemní vody, která je svedena až na úroveň hlavních kanálů a jeskynních systémů, které tak mají významný drenážní účinek na celé své nadloží.
Průtok podzemní vody krasovými horninami bývá velmi rychlý, o mnoho rychlejší než v jiných horninách, kde se setkáme s maximálními rychlostmi několika metrů za den. V krasových horninách jsou rychlosti proudění podzemní vody v desítkách a stovkách metrů za den, v hlavních kanálech i více, a přibližují se tak rychlostem proudění v povrchových tocích.
Protože průtok podzemní vody je soustředěný v několika kanálech, soustředěné bývá i odvodnění: pro krasové oblasti jsou typické prameny s velkou vydatností (třeba i v desítkách a stovkách litrů za sekundu), které odvodňují velká území.
Rychlost proudění a úzké propojení podzemní vody s povrchem znamenají mnohem vyšší zranitelnost podzemní vody v krasových oblastech. Havarijní únik jakékoliv znečišťující látky znamená, že znečištění velmi rychle (v hodinách až dnech) pronikne i do podzemí. Je to zcela odlišná situace od jiných území, kde obvykle trvá dny až týdny, než látka prosákne do podzemní vody, dobře chráněné nadložními vrstvami hornin. K ochraně podzemní vody v krasovém území je třeba přistupovat jako k ochraně povrchové vody, její zranitelnost je velmi vysoká.
Je potřeba počítat se specifickou jakostí krasových vod – jde o vody dobré chuti (chemický typ Ca-HCO3 až Ca-Mg-HCO3), ale velmi tvrdé (vysoká přechodná tvrdost) a zásadité (vysoké pH). Vysoká zranitelnost má za důsledek časté znečištění (ze zemědělské činnosti, z odpadních vod apod.).
Krasová krajina je pro ochranu přírody velmi cenná, byla proto vyhlášena Chráněná krajinná oblast Český kras, sahající až na území Prahy u Radotína. Nejcennější části jsou chráněny maloplošnými chráněnými územími přírody (rezervace, přírodní památky). Obdobně u Brna existuje CHKO Moravský kras.
Zpět na otázku