Zpět na Přehled lekcí
Přirozený výskyt a proudění podzemní vody je v zastavěném území ovlivňováno mnoha lidskými zásahy.
Provzdušněná zóna je často ovlivněna zástavbou na povrchu, nebo je vsakování srážkové vody ztíženo nepropustnými povrchy (asfalt, beton). Důsledkem je zmenšování zásob podzemní vody. Někde se naopak objevují umělé zdroje vsakované vody, ve formě úniků vody z vodovodních a kanalizačních řadů. Důsledkem je větší množství vody v provzdušněné zóně a zvětšování zásob podzemní vody, ale také větší riziko podmáčení budov, povrchu území, případně únik znečištění do životního prostředí.
Nasycená zóna může být ovlivňována hlubokými základy budov, tunely, podzemními inženýrskými sítěmi (kanalizace, vodovody, různé kabely apod.). Mohou způsobovat odvodňování území (a tedy snižování množství podzemní vody, pokles hladin, zánik pramenů apod.), anebo naopak vzdouvání hladiny, pokud tvoří překážku přirozenému proudění. S tím jsou spojena rizika podmáčení základů budov, pozemků, vznik sesuvů apod.
V zastavěném území je často podzemní voda uměle odváděna různými drenážemi, aby se snížila hladina a ochránily se základy staveb před vlhnutím a někdy i agresívními účinky vody. Výsledkem ale je celkové snižování množství vody v městské krajině.
Nejen stavby mívají vliv na podzemní vodu ve městech, ale někdy i podzemní voda má negativní vliv na stavby. Pokud je hladina podzemní vody (nebo horní okraj kapilární zóny) v dosahu základů a suterénů budov), může způsobovat vlhnutí základů staveb, zdí, sklepních prostor apod. Občas bývá podzemní voda i chemicky agresívní a poškozuje betonové nebo ocelové konstrukce. Snížení hladiny umělým odvodněním (nebo důkladným těsněním podzemních částí staveb, aby byly odděleny od podzemní vody) je pak cestou, jak odstranit tyto negativní vlivy a ochránit stavby a zařízení.
Zpět na otázku