Úvod

Vítáme vás na stránkách věnovaných podpoře implementace Rámcové směrnice o vodách (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000), zejména aktivitám, které v rámci podpory výkonu státní správy zajišťuje VÚV TGM, v.v.i. pro Ministerstvo životního prostředí České republiky.

Hlavním cílem politiky Rámcové směrnice o vodách (RSV) je dosažení dobrého stavu všech vod. Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod a podzemních vod. K dosažení cílů Rámcové směrnice o vodách slouží plány povodí.

Podrobněji popisuje proces plánování v oblasti vod v České republice článek Jakuba Čurdy a Jaroslava Kinkora "Východiska a historické souvislosti procesu plánování v oblasti vod" v odborném časopise Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2017/2 (odkaz celé číslo ke stažení níže).

Účel a obsah těchto stránek je stručně shrnut v informačním letáku zde:

Rámcová směrnice a plány povodí

Hlavním cílem implementace Rámcové směrnice o vodách je obecně dosažení dobrého stavu vod. Nástrojem k dosažení tohoto cíle jsou plány povodí, které se zpracovávají v 6 letém cyklu (v letech 2010-2015, 2016-2021, 2022-2027) ve třech úrovních: mezinárodní, národní a dílčí povodí. Území České republiky náleží do mezinárodních oblastí povodí Labe, Odry a Dunaje. Národní plány povodí jsou doplněny plány dílčích povodí:

• Národní plán povodí Dunaje (3): plány dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu, dílčího povodí Dyje a dílčího povodí ostatních přítoků Dunaje
• Národní plán povodí Labe (5): plány dílčího povodí Horního a středního Labe, dílčího povodí Horní Vltavy, dílčího povodí Berounky, dílčího povodí Dolní Vltavy, dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe
• Národní plán povodí Odry (2): plány dílčího povodí Horní Odry, dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry.

Plány povodí jsou významným podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pak pro územní plánování a vodoprávní řízení. Působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věci sestavování plánů vykonává, podle vodního zákona, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Proces plánování se neobejde bez koordinace zúčastněných subjektů. Za tímto účelem Ministerstvo zemědělství v roce 2003 ustanovilo Komisi pro plánování v oblasti vod a fakticky tím odstartovalo proces plánování v České republice.

Členské státy EU mají povinnost informovat o postupu implementace Evropskou komisi (reporting). Požadované údaje jsou členskými státy předávány na datové úložiště (European Environment Information and Observation Network /EIONET/, Central Data Repository /CDR/) a dále rovněž zapracovány do Water Information System of Europe (WISE). Za účelem zajištění koordinovaného přístupu při provádění Rámcové směrnice o vodách na úrovni Evropské unie byla uzavřena vzájemná dohoda členských států, Evropské komise (EK) a Norska na společné implementační strategii (Common Implementation Strategy /CIS/).

Plánovací cyklus

Plánovací cyklus tvoří několik klíčových kroků: charakterizace povodí, identifikace antropogenních vlivů a posouzení jejich dopadů na stav vod, nastavení programů monitoringu, vyhodnocení stavu vod, stanovení environmentálních cílů a návrhu opatření k jejich dosažení, případně stanovení a odůvodnění výjimek z dosažení environmentálních cílů.

Charakterizace povodí

Charakterizace povodí zahrnuje (revizi) vymezení vodních útvarů a chráněných oblastí s vazbou na vodu a identifikaci antropogenních vlivů a jejich dopadů na stav vod. Jak vodní útvary, tak chráněné oblasti jsou základními jednotkami, pro které je hodnoceno dosažení příslušných environmentálních cílů. U útvarů povrchové vody je hodnocen jejich ekologický a chemický stav, u útvarů podzemních vod je hodnocen jejich kvantitativní a chemický stav. U chráněných oblastí je hodnoceno dosažení cílů, pro které byly tyto oblasti vymezeny.

Součástí vymezení útvarů povrchových vod je určení jejich kategorie a typu. Vnitrozemské útvary povrchových vod musí být zařazeny do kategorie „řeka“ nebo „jezero“, nebo – z důvodů významné změny hydro-morfologických charakteristik souvisejících s užitečnými a nenahraditelnými funkcemi jsou identifikovány jako silně ovlivněné, případně – pokud jsou vytvořeny lidskou činností – jako umělé. Typy vodních útvarů popisují vybrané abiotické charakteristiky (v České republice od 2. cyklu zvolena kategorie úmoří, kategorie nadmořské výšky, geologický typ, kategorie řádu toku podle Strahlera, velikost zatopené plochy a hloubka u jezer). Pro každý typ a kategorii útvaru povrchových vod jsou určeny typově specifické (hydro-morfologické, fyzikálně chemické a biologické) referenční podmínky odpovídající velmi dobrému ekologickému stavu, tj. nenarušeným podmínkám. Vzhledem k těmto referenčním podmínkám je hodnocen ekologický stav příslušného vodního útvaru. Dobrý ekologický stav představuje ještě přípustnou odchylku oproti nenarušenému stavu (referenčním podmínkám útvarů povrchových vod mohou být tyto útvary určeny jako silně ovlivněné nebo umělé. U těchto útvarů je vyžadováno dosažení dobrého ekologického potenciálu. Kategorie a typ útvaru povrchových vod je tak určující pro stanovení příslušných environmentálních cílů (resp. klasifikaci ekologického stavu nebo potenciálu) a hodnocení jejich naplnění.

Vymezení útvarů podzemních vod vychází z hydrogeologické rajonizace, útvary jsou vymezeny ve třech horizontálních pozicích jako útvary svrchní, základní a hlubinné vrstvy.

Mezi chráněné oblasti s vazbou na vodu jsou zahrnuta území (vodní útvary) vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu, území vyhrazená jako rekreační vody a vody ke koupání (koupací oblasti), území citlivá na živiny (zranitelné oblasti), území vyhrazená pro ochranu stanovišť a druhů s vazbou na vodu (výběr ptačích oblastí a evropsky významných lokalit) a dále specificky pro Česko Ramsarské mokřady a výběr maloplošných zvláště chráněných území s vazbou na vodu.

Klíčovou etapou plánovacího cyklu je zhodnocení dopadů lidské činnosti na stav vod. Analýza dopadů lidské činnosti vychází z konceptu DPSIR (Driver-Pressure-State-Impact-Response). Identifikace vlivů a vyhodnocení dopadů na jednotlivé vodní útvary je nezbytným předpokladem pro určení vodních útvarů rizikových z hlediska dosažení environmentálních cílů, nastavení programů monitoringu a zejména návrh opatření či stanovení a odůvodnění výjimek z dosažení cílů. Za významné antropogenní vlivy jsou považovány ty, které samy o sobě nebo ve spojení s jinými vlivy přispívají k nepříznivému dopadu na stav vod a brání tak nebo ohrožují dosažení stanovených environmentálních cílů.

Environmentální cíle a výjimky

Mezi environmentální cíle specifikované RSV patří dosažení dobrého stavu vodních útvarů (případně dobrého potenciálu útvarů silně ovlivněných a umělých), nezhoršování stavu, zamezení nebo omezení vstupů znečišťujících látek do podzemních vod a zvrácení případného trvale vzestupného trendu koncentrace znečišťujících látek v podzemní vodě v důsledku lidské činnosti. Dobrý kvantitativní, chemický a ekologický stav či potenciál vodních útvarů a cíle ochrany chráněných oblastí s vazbou na vodu mají být dosaženy do roku 2015. RSV zároveň umožňuje za určitých podmínek následující výjimky z dosažení uvedených obecných cílů: prodloužení lhůty na dobu po roce 2015 nebo dosažení méně přísných cílů z důvodu technické proveditelnosti, neúměrných nákladů nebo přírodních podmínek. Výjimky z dosažení cílů lze aplikovat i při výskytu mimořádných událostí. RSV za určitých podmínek připouští rovněž zhoršení stavu nebo nedosažení určitých environmentálních cílů u nových změn fyzických charakteristik útvarů povrchových vod způsobených rozvojovou činností člověka. Na základě návrhů opatření a stanovených výjimek z dosažení dobrého stavu vodních útvarů k roku 2015 je rovněž vyhodnocen předpokládaný termín dosažení dobrého stavu.

Hodnocení stavu vodních útvarů

Hodnocení stavu vodních útvarů v plánovacím cyklu plní dvojí účel: (a) na začátku plánovacího cyklu umožňuje identifikovat vodní útvary, kde je ohroženo splnění požadovaných environmentálních cílů (v případě povrchových vod dosažení dobrého chemického a ekologického stavu vodních útvarů, v případě podzemních vod dosažení dobrého kvantitativního a chemického stavu útvarů) a následně – tam kde je třeba – navrhnout a realizovat příslušná opatření (případně specifikovat nezbytné výjimky z dosažení cílů), (b) na konci plánovacího cyklu umožňuje posoudit, zda bylo plánovaných environmentálních cílů dosaženo (tj. například zda příslušná opatření měla předpokládaný efekt).

Ekologický stav útvarů povrchových vod se hodnotí porovnáním současného stavu s blízkými přírodními nebo referenčními podmínkami. Ekologický stav útvaru určuje jeho nejhůře hodnocená složka kvality. Hodnoceny jsou (a) biologické, (b) hydromorfologické a (c) chemické a fyzikálně chemické složky kvality. U útvarů povrchových vod určených jako silně ovlivněné nebo umělé je hodnocen ekologický potenciál. Stav útvarů povrchové vody pro 2. plánovací cyklus byl v České republice hodnocen podle údajů z monitoringu převážně za období let 2010 až 2012, pro 3. plány povodí z převážně údajů za období let 2016-2018. Pro 2. plány povodí nebyly hodnoceny hydro-morfologické složky kvality.

Dosažení dobrého chemického stavu útvarů povrchových vyžaduje plnění příslušných norem environmentální kvality pro prioritní látky (stanoveny na úrovni EU). Kromě nepřekročení stanovené limitních koncentrace látek v povrchových vodách je u některých látek vyžadováno sledování trendů koncentrací v biotě nebo sedimentu. Chemický stav útvarů povrchových vod byl pro 2. plánovací cyklus hodnocen podle dat z monitoringu převážně za období let 2010 až 2012, pro 3. plánovací cyklus převážně z dat za období 2016 až 2018, a to podle požadavků zpřísněné směrnice 2013/39/EU. Trendy koncentrací nebyly hodnoceny.

Kvantitativní stav útvarů podzemní vody je v ČR hodnocen jako bilance uskutečněných odběrů (pro 2. plánovací cyklus za období 2007 až 2012, pro 3. plánovací cyklus za období 2013 až 2018) a dostupných zdrojů podzemních vod reprezentovaných jako dlouhodobé roční průměrné množství celkového doplňování vodního útvaru. Zohledněno je případné negativní ovlivnění ekologického stavu souvisejících povrchových vod a terestrických ekosystémů.

Chemický stav útvarů podzemní vody je v ČR hodnocen podle údajů z monitoringu (pro 2. plánovací cyklus za období let 2000 až 2012, pro 3. plánovací cyklus povodí za období let 2013 až 2018). Zohledněn je rovněž případný nepříznivý dopad na stav útvarů povrchových vod (pro dusičnany a amonné ionty) a hodnoty přirozeného pozadí látek v podzemních vodách. Součástí hodnocení je i identifikace významných a setrvalých vzestupných trend v koncentracích znečišťujících látek.

Opatření k dosažení environmentálních cílů

Hlavním nástrojem k dosažení environmentálních cílů plánů povodí jsou programy opatření. V ČR jsou opatření navrhována na úrovni dílčích povodí (hlavně konkrétní jednotlivá opatření) i na úrovni národních plánů (obecnější opatření převážně celostátního rozsahu). Pro potřeby reportingu EK jsou opatření přiřazena ke „klíčovým typům“.

Činnosti vykonávané VÚV TGM, v.v.i. v souvislosti s implementací RSV

VÚV TGM, v.v.i. se na implementaci Rámcové směrnice dlouhodobě podílí zejména v oblastech metodické podpory (zpracování závazných metodik), hodnocení stavu vodních útvarů a reportingu plánů povodí a opatření Evropské komisi.

Související odkazy a dokumenty

Odkazy na základní dokumenty a data	Odkaz
Rámcová směrnice o vodách
Národní plány povodí
Centrální datové úložiště Evropské agentury pro životní prostředí - reporting WFD 2016 - ČR

Další zajímavé odkazy	Odkaz
Stránky projektu "Dopady atmosférické depozicena vodní prostředí se zohledněním klimatických podmínek", který se zabývá hodnocením vlivu atmosférické depozice na stav vod
VTEI 2020/6 - Hodnocení stavu útvarů povrchových vod v České republice pro 3. plánovací období plánů povodí
VTEI 2017/2 - monotématické číslo zaměřené na plánování v oblasti vod
Stránky úkolu implentace Rámcové směrnice o vodách 2004-2007- archiv VÚV

Zdroj:

ZÁKON č.254/2001 Sb. ze dne 28.června 2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon)

Čurda, J. Kinkor, J. (2017):Východiska a historické souvislosti procesu plánování v oblasti vod. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2017/2. 6-9.

Vyskoč, P., Prchalová, H., Semerádová, S., Fojtík, T.(2017): Reporting plánů povodí podle Rámcové směrnice o vodách. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2017/2. 18-27.()

Metodiky použité pro 2. plánovací cyklus jsou uvedeny v sekci Metodické dokumenty

Datum poslední aktualizace stránky: 28.11.2022