Tvrdé horniny (žuly, ruly, břidlice) mají zanedbatelnou velikost pórů, jejich propustnost proto závisí na existenci různých puklin, kterými může prosakovat podzemní voda. Při povrchu území jsou tyto horniny postiženy zvětrávacími procesy (průměrně do hloubky 10-20 m), které způsobují jejich větší rozpukání a rozpad na menší úlomky. Jejich propustnost proto bývá při povrchu větší, a směrem do hloubky se zmenšuje, jak ubývá puklin. Hloubka častějšího výskytu puklin je asi do 50-100 m, hlouběji se pukliny propustné pro podzemní vodu vyskytují velmi výjimečně.
Pukliny nejsou v hornině rozmístěny stejnoměrně, někde je jich více a někde méně. Stejně tak podzemní voda, která je vázána na existenci puklin, se v různých místech vyskytuje různě – někde více a někde méně. Pokud hledáme zdroj podzemní vody v takovém území, je důležitá najít místa intenzívněji zvětralé a rozpadlé horniny (mělká studna na obrázku), anebo prostředí, kde je více větších a hlubších puklin (hlubší vrtaná studna na obrázku).
U mělké vody je větší riziko jejího znečištění z povrchu. Hlubší vrt je náročné umístit do správného místa, aby vrt zastihl dobře propustné pukliny a měl tak dostatek vody. K tomu se používají různé geofyzikální metody. Např. geoelektrické měření umí najít puklinu naplněnou podzemní vodou, protože je mnohem vodivější než okolní suchá hornina.
Občas se lze setkat s činností proutkařů, kteří vyhledávají místo pro studnu. Jejich činnost ale není založena na odbornosti a hraničí se šarlatánstvím. Je proto lepší se spíše spolehnout na opravdové vysokoškolsky vzdělané odborníky – hydrogeology, kteří si mohou přizvat geofyziky. Pokud některý proutkař úspěšně působí, lze to přičíst na vrub jeho praktickým zkušenostem a znalostem území, nikoliv jeho mimořádným schopnostem.
V břidlicích, které se vyskytují na území Prahy, není mnoho propustných puklin, a obsahují jen málo podzemní vody. Více puklin a tím i podzemní vody bývá v polohách křemenců a pískovců. Pro úspěšné nalezení zdroje vody je tedy nutné nejdříve tyto horniny v převládajícím prostředí břidlic najít podle geologických map. Podzemní voda z těchto břidlic nebývá nejlepší kvality ani chuti, obvykle má vysoké obsahy síranů a železa.
Pukliny můžeme najít i v horninách s jinými hlavními typy pórovitosti. Např. pískovce mají převažující průlinovou pórovitost, ale pokud jsou dostatečně tvrdé, mohou být i rozpukané. Také vápence, kde je hlavní krasová pórovitost, mívají i pukliny. Pukliny tak přispívají k zvětšení pórovitosti i propustnosti těchto hornin. Říkáme, že takové horniny mají dvojitou (duální) pórovitost.
Zpět na otázku