V údolích kolem řek a potoků se nacházejí několik metrů mocné vrstvy naplavených sedimentů (v případě Vltavy průměrně 10-12 m). U velkých toků převažují velmi propustné hrubozrnné horniny (štěrky, štěrkopísky, hrubé písky apod.). Menší toky (Botič, Rokytka, Prokopský potok, Šárecký potok aj.) mají nižší unášecí schopnost, naplavených sedimentů je méně, jsou jemnozrnnější a méně propustné (písky, hlinité písky, zahliněné štěrky apod.).
Poříční voda se může odvodňovat do řeky nebo potoka, anebo naopak povrchová voda se může vsakovat a napájet mělkou podzemní vodu kolem. Zda nastane to či ono, záleží na vzájemné pozici hladin podzemní a povrchové vody. Pokud je hladina podzemní vody výše než hladina blízkého toku, podzemní voda se odvodňuje do toku (běžný stav, obrázek vlevo). Pokud je hladina toku výše než hladina podzemní vody kolem, voda z toku může vsakovat do podzemní vody (obrázek vpravo). K tomu dochází např. při povodni, v místě vzdutí hladiny řeky nebo potoka (jez, nádrž, náhon), nebo naopak když je hladina podzemní vody snížena (čerpáním vody, drenážním účinkem staveb apod.). Mělká poříční voda bývá nejvíce ovlivněnou podzemní vodou ve městech (vliv veškerých staveb, podzemních vedení, vliv regulace toku, znečištění z povrchu atd.).
Zpět na otázku