Zpět na Přehled lekcí
Různé horniny a horninové vrstvy pod povrchem území mají různou propustnost. V propustných horninách podzemní voda proudí mnohem intenzívněji než v horninách méně propustných. Horninové prostředí můžeme proto rozdělit na hydrogeologické kolektory a izolátory.
Hydrogeologický kolektor je hornina, která může obsahovat dostatek volně protékající podzemní vody, kterou lze odebrat, např. studnou. Propustnost je výrazně vyšší než propustnost horniny sousedícího izolátoru. Podle geologické stavby území může být v území více kolektorů nad sebou, oddělených izolátory. V hlubších kolektorech je voda obvykle pod vyšším tlakem vlivem nadložního izolátoru (kolektor s napjatou hladinou). Kolektor nemusí vždy obsahovat podzemní vodu, může být částečně nebo úplně suchý (např. vlivem sucha, umělého odvodnění apod.).
Hydrogeologický izolátor je hornina výrazně méně propustná než hornina sousedícího kolektoru, a obsahuje jen málo volné vody. Většina vody izolátoru je vázána v malých pórech a není volně pohyblivá.
Ve městech je podzemní voda v prvním kolektoru blízko povrchu nejvíce ovlivněna zástavbou, a je také ohrožená znečištěním, např. z ekologických havárií nebo z úniků splaškových vod. Na venkově je zase běžné znečištění z hnojiv a pesticidů používaných v zemědělství. Pro odběr podzemní vody pro pitné účely je proto lepší využít spíše hlubší kolektor, který je proti znečištění lépe chráněn nepropustnými horninami nadložního izolátoru.
Zpět na otázku