Analýza adaptačních opatření ke zmírnění
dopadů změny klimatu a urbanizace na
vodní režim v oblasti vnější Prahy

Jako statické zásoby označujeme objem podzemní vody, která vyplňuje všechny dutiny v hornině pod hladinou podzemní vody. Přírodní zdroje je množství podzemní vody za jednotku času, kterým je hydrogeologická struktura průběžně doplňována infiltrací srážek.

Rozdíl mezi statickými zásobami a přírodními zdroji podzemní vody si lze představit na příkladu rybníka. Voda, která je v rybníku, tvoří statické zásoby. Voda, která do rybníku přitéká potokem, jsou přírodní zdroje. Pokud budeme z rybníka odebírat vodu, můžeme odebrat jen množství, které je menší než přítok. Pokud ale budeme odebírat množství vody větší než je přítok, zanikne potok odtékající z rybníka a hladina v rybníce začne klesat – začnou se snižovat statické zásoby. Takový odběr není dlouhodobě udržitelný, protože jednou skončí vyschnutím rybníka.

Přírodní zdroje podzemní vody vystupují v hydrologické bilanci jako tzv. podzemní (též základní) odtok z území, a udávají se v litrech za sekundu na kilometr čtvereční. Území bohaté na podzemní vody mají tyto hodnoty 5-10 l/s/km² (horské oblasti, česká křídová pánev aj.). Na většině území Prahy se tyto hodnoty pohybují v dlouhodobých průměrech jen kolem 1 l/s/km², z důvodu nižších srážek, vyššího výparu a málo propustných hornin. Pokračující zástavba okrajových částí města dále omezuje vsak srážek a snižuje nevelké přírodní zdroje podzemní vody v Praze.

Pokud bychom čerpali více podzemní vody, mohli bychom způsobit vyschnutí potoků, zánik pramenů, ohrožení mokřadů s chráněnými rostlinami a živočichy apod.