Analýza adaptačních opatření ke zmírnění
dopadů změny klimatu a urbanizace na
vodní režim v oblasti vnější Prahy

Existuje ještě třetí izotop vodíku – tritium ³H (někdy se označuje jako T). Tento izotop není stabilní, podléhá radioaktivnímu rozpadu, jde o tzv. radioizotop. Jeho poločas rozpadu je 12,32 let. Poločas rozpadu je fyzikální konstanta udávající dobu, za kterou se rozpadne polovina atomů tritia ve vzorku. Tedy za 24,64 let zbyde jen čtvrtina atomů tritia, za 36,96 let osmina atd. Při svém rozpadu produkuje beta záření a mění se na stabilní atom helia ³He.

Tritium vzniká v přírodě působením kosmického záření, částečně ale vzniká i působením člověka (pozůstatky po zkouškách jaderných zbraní v atmosféře zakázaných v roce 1963, tritiová voda je také vedlejším produktem činnosti jaderných elektráren). Koncentrace tritia se dnes stále snižují a blíží se přirozenému pozadí (člověkem nepatrně ovlivněné provozem jaderných elektráren), které není nebezpečné lidskému zdraví. Koncentrace tritia se využívá k stanovení tzv. stáří podzemní vody, tedy doby, která uplynula od vsaku srážkové vody do podzemí.

Tritium lze využít pro určení stáří podzemní vody v desítkách let, maximálně do 100 let. Pokud je podzemní voda starší, např. z hlubších pánevních struktur, používají se jiné přirozeně se vyskytující radioizotopy s delším poločasem rozpadu, např. radioizotop uhlíku ¹⁴C s poločasem rozpadu 5730 let, který je v podzemní vodě přítomen v hydrogenuhličitanech HCO₃. Pomocí něho můžeme zjistit stáří podzemní vody až v desítkách tisíc let.