Nejvýznamnější složky organického detritu
jako potravy perlorodky říční
pro přežití a vývoj mladých jedinců

O projektu

Základní údaje o projektu

Název projektu: Nejvýznamnější složky organického detritu jako potravy perlorodky říční pro přežití a vývoj mladých jedinců
Číslo projektu: SS06010027
Poskytovatel dotace: Technologická agentura České republiky
Název programu: Prostředí pro život
Aplikační garant: Ministerstvo životního prostředí
Řešitel projektu: Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce
Vedoucí řešitel: Mgr. Kamila Tichá, Ph.D.
Další účastník projektu: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Zahájení projektu: 1.3.2023
Ukončení projektu: 28.2.2026

Popis projektu

Organický detrit je nezbytná složka potravy perlorodky říční, celosvětově ohroženého druhu dlouhověkého vodního mlže. Udržení zbytkových populací v České republice již více než 20 let podporuje Záchranný program AOPK, v ČR byl také vyvinut způsob polopřirozeného odchovu perlorodek a založeny tři odchovné prvky. Na současné úrovni poznání nároků druhu je zřejmé, že jednou ze zásadních podmínek přežití a prosperity mladých jedinců, tedy zachování celého vývojového cyklu perlorodek, je množství a kvalita organického detritu. Cílem projektu je identifikace složek detritu s největším významem pro růst a vitalitu mladých jedinců, což je zásadní pro úspěšnost odchovů, výběr lokalit pro dosazování a posilování stávajících populací, případně reintrodukci.

Ke stažení

Souhrnná výzkumná zpráva za rok 2024


Text ke stažení: dokument pdf, 4,0 MB

Souhrnná výzkumná zpráva za rok 2023

Text ke stažení: dokument pdf, 3,2 MB

Aktuality

Workshop, Dobrá na Šumavě, 20.11.2025

Dne 20. 11. 2025 se v rámci projektu TAČR „Nejvýznamnější složky organického detritu jako potravy perlorodky říční pro přežití a vývoj mladých jedinců“ uskutečnil na Hydrobiologické stanici NP Šumava v Dobré na Šumavě plánovaný workshop. Dopolední část byla věnována představení cílů a prvních výstupů projektu. Odpoledne byl přímo v toku představen pokročilý typ tzv. pasivních odběráků detritu včetně praktické ukázky jejich instalace a funkce.

Program workshopu:

9:30 Kamila Tichá: Nejvýznamnější složky organického detritu jako potravy perlorodky říční pro přežití a vývoj mladých jedinců - představení projektu
9:45 Zuzana Hořická: Chemické parametry vody a detritu vybraných lokalit
10:15 Vojtěch Macháček: Bioindikační pokusy ex situ
10:45 Kateřina Bělonožníková: Výběr parametrů detritu klíčových pro prospívání perlorodky říční
11:15 Tomáš Ječmen: Vývoj a testování prototypu pasivního odběrového zařízení na detrit
11:45 Diskuse
12:30-14:00 Oběd
14:00 Prezentace tzv. pasivního odběráku detritu v terénu (praktická ukázka instalace v toku)
16:00-17:00 Diskuse, odjezd

Prezentace:

  1. Úvod (K. Tichá): dokument pdf, 1,9 MB
  2. Chemie (Z. Hořická): dokument pdf, 1,9 MB
  3. Bioindikace (V. Macháček): dokument pdf, 5,9 MB
  4. Biochemie (K. Bělonožníková): dokument pdf, 4,5 MB
  5. Odběráky (T. Ječmen): dokument pdf, 2,4 MB

Videa:

  1. Zatloukání klece: video mp4, 70 MB

    Pasivní odběrové zařízení tvoří sedimentační nádoba s víkem složeným z různých komponent a nerezová klícka pro uchycení v toku. Oproti manipulaci s celým odběrovým zařízením v proudu je kotvení samotné klícky ke dnu toku výrazně snadnější, jelikož ji voda při manipulaci s ní volně obtéká. Kotvení samotné klícky je výrazně jednodušší než manipulace s celým zařízením, protože voda klícku volně obtéká. Díky tomu ji lze snadno udržet na místě i při delším kotvení (např. na kamenitém dně) a i v rychlejším proudu to zvládne jedna osoba. Video ukazuje kotvení pomocí kulatiny ohnuté do U profilu, která je provléknuta oky na klícce. Alternativně lze kulatinu ponechat zcela ponořenou, což zvyšuje nenápadnost zařízení. Oky lze také provléct lanka a klícku pevněji ukotvit ke břehu, což je vhodné v místech toků s rychlejším prouděním vody.

  2. Test pevnosti ukotvení klece: video mp4, 70 MB

    Před vložením sedimentační nádoby je vhodné ověřit pevnost ukotvení klícky. Video ukazuje, že klícka ukotvená ke kamenitému dnu během cca 15 vteřin drží pevně. Pokud by se kotvilo celé zařízení, trvalo by to výrazně déle a v rychlejším proudu by byla nutná pomoc druhé osoby.

  3. Zasouvání lahve do zatlučené klece: video mp4, 202 MB

    Umístění sedimentační nádoby do ukotvené klícky je rychlé a pohodlné. Nádoba se nejprve naplní vodou z toku, aby v ní nezůstala vzduchová bublina, a poté se na ni našroubuje víko sestavené z vybraných komponent. Následně se nádoba vsune do klícky a natočí tak, aby se nátokový otvor s trychtýřem nacházel pod odtokovým otvorem s krytkou. Trychtýř je opatřen oky, která umožňují v případě potřeby pevné uchycení odběráku v klícce, například pomocí zdrhovadla.

  4. Kotvení klece hřebíky: video mp4, 337 MB

    Video ukazuje kotvení dvou klícek k písčitému dnu pomocí delších hřebíků. Umístění dvou či více klícek vedle sebe umožňuje získat větší množství detritu ze stejného místa toku. Také lze takto porovnat výtěžnost detritu odběráky s různými parametry v konkrétním místě toku.

  5. Zasouvání lahví do ukotvených klecí: video mp4, 379 MB

    Video ukazuje umisťování odběráků se sedimentačními nádobami o objemu 1 l a 2 l do vedle sebe ukotvených klícek. Toto uspořádání umožňuje zjistit, která konstrukce nasbírá více detritu za stejných podmínek. Menší nádoby jsou zpravidla vhodnější pro místa s pomalejším prouděním. Obdobně lze vytipovat místa vhodná pro umístění odběráků - v rámci toku umístit několik odběráků stejné konstrukce a po několika dnech porovnat objemy v nich zachyceného detritu.

Fotogalerie:

Fotogalerie
Velikost náhledů fotografií:


Datum poslední aktualizace stránky: 3.12.2025

Kontakt

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i.
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
Česká republika

http://www.vuv.cz

Kontaktní osoba

Mgr. Kamila Tichá, Ph.D.
kamila.ticha@vuv.cz
+420 220 197 367

Technicky zajišťuje

Hydroekologický informační
systém VÚV TGM
(HEIS VÚV)

http://heis.vuv.cz
© Copyright: Výzkumný ústav vodohodpodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce. Design: Jiří Picek. 2025. Fotografie řešitelé projektu. Statistika přístupů