Rtuť se významně podílí na kontaminaci životního prostředí. Vyskytuje se v mnoha přírodních materiálech, složkách biosféry, zpracovávaných surovinách i v odpadech. Vzhledem k tomu, že její množství v životním prostředí narůstá, je třeba zabývat se možnostmi, jak množství rtuti snižovat. Je to vysoce toxická látka, která poškozuje bílkoviny v buňkách a představuje tak nebezpečí pro organismy. Rtuť uvolněná do prostředí se mění na organickou formu, například metylrtuť. Stává se tak hlavně ve vodním prostředí. Do organismů se dostává požitím, inhalací nebo difusí pokožky. Kumuluje se tak v tělech ryb a ovlivňuje jejich nervovou soustavu. Do lidského nebo zvířecího organismu se rtuť dostává hlavně ve formě výparů. Pro člověka to pak znamená problémy s nespavostí, ztráta paměti, emoční nestabilita či bolest hlavy. V lidském organismu je odbourávána velmi pomalu, ve vnitřnostech může vydržet až desítky let. Koloběh rtuti v přírodě je z velké části ovlivněn lidskou činností.

PFOS je látka dlouhodobě setrvávající v životním prostředí jako například DDT nebo polychlorované bifenyly. Díky svým vlastnostem může cestovat až tisíce kilometrů od svého zdroje. Vzniká přírodními procesy, při sopečné činnosti či lesních požárech. Člověk se na vniku podílí výrobou pesticidů, plastů a dalších chemických produktů. Chováním napodobuje hormony, může tak způsobit hormonální poruchy nebo ohrozit reprodukci živočichů, včetně člověka. V některých případech může způsobovat i rakovinu. Používá se v řadě průmyslových odvětvích, včetně výroby polovodičů, využívaných při výrobě mobilních telefonů nebo počítačů, zpracování některých kovů nebo výrobě fotografického papíru.

PBDE jsou uměle vyráběné organické sloučeniny. Používají se například při výrobě elektroniky, automobilů, letadel, v textilním průmyslu ale i ve stavebnictví. Mohou sloužit i jako zpomalovače hoření. Jsou to látky nerozpustné ve vodě a nehořlavé. Ohrožují život především vodních organizmů, způsobují problémy s reprodukcí a s růstem. Akumulují se v organismech a sedimentech, čímž dochází k transportu na velké vzdálenosti. U člověka mohou vyvolat dráždění pokožky a očí, způsobují poruchy jater nebo štítné žlázy a narušují plod v těle matky. V současné době jsou silně regulovány Stockholmskou úmluvou.

Člověkem vytvořená organická sloučenina HVB je velmi nebezpečná pro životní prostředí. Z běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku s typickým nepříjemným zápachem. Jedná se o látku se schopností bioakumulace a dlouhodobě setrvávající v prostředí. Riziko onemocnění vzniká vdechnutím, spolknutím či vstřebáním pokožkou. Zvyšuje riziko vzniku rakoviny, ohrožuje vývoj plodu v těle matky a dráždí dýchací cesty a kůži. Na našem území vzniká HCB hlavně při provozu chemičky Spolchemie v Ústí nad Labem. V dnešní době je produkce HBC regulována Stockholmskou úmluvou.

PCB jsou organické látky stabilní, teplotně odolné a v podstatě nehořlavé. Díky těmto vlastnostem mají velké využití v průmyslové výrobě. Využívají se k výrobě barev, lepidel, vosků, omítek, těsnících kapalin, lepících pásek či kopírovacích papírů. Ve světě byly masivně využívány mezi 30. a 70. lety minulého století. Jejich toxický charakter byl zjištěn až v 70. letech 20. století, od té doby je jejich využití regulováno. V České republice byl vývoj na vrcholu kolem roku 1980. Až poté, kdy byly prokázány veškeré kontaminace hovězího dobytka, mléka, másla a ryb byla výroba v Čechách ukončena. Otrava PCB se projevuje únavou, zvracením, lehkou žloutenkou a kolikou, v těžších případech se může objevit zápal plic, ztráta vlasů či astma. U zvířat způsobují onemocnění jater, poruchy krevního oběhu a reprodukční problémy. Smrtelné otravy zatím nebyly zaznamenány.

Fluoranthen je polycyklický aromatický uhlovodík (PAU) vznikající spalováním organického materiálu. Kromě laboratorních výzkumů nemá fluoranthen žádné další využití. Největším zdrojem je doprava. Je součástí černouhelného dehtu, asfaltu a motorové nafty. V přírodě vzniká při požárech a vulkanické činnosti. Za normálních podmínek je ve formě nažloutlého krystalického prášku. Je dobře rozpustný v olejích a v tucích. Při kontaktu s pokožkou může způsobit dermatitidu. Častěji ale přichází do styku s člověkem při vdechnutí. Může způsobovat zrychlení srdeční činnosti, poškození jater, plicní edém až zástavu dýchání.

Uměle vyrobená organická sloučenina vzniká především jako meziprodukt výroby jiných chemických látek. Látka se uplatňuje jako rozpouštědlo v gumárenském průmyslu, v menší míře pak jako složka chladících kapalin. Do životního prostředí se dostává z odpadních vod a emisí nebezpečných odpadů. Látka je nebezpečná pro zdraví člověka, dopady na lidské zdraví však vycházejí ze studií dopadů na zdraví zvířat. Jde o toxickou karcinogenní látku, která poškozuje dýchací cesty, funkce štítné žlázy, ledviny a játra.

Olovo je modrobílý lesklý kov vyskytující se v zemské kůře. V přírodě se ryzí olovo vyskytuje vzácně, zdrojem jsou spíše olověné rudy. Nejvyšší obsah olova má massikot (PbO). Využití olova jen velmi rozsáhlé, používá se k výrobě akumulátorů, jako ochranný obal elektrických kabelů, výroba munice. V minulosti bylo olovo často používáno k výrobě vodovodního potrubí. Člověk je olovu vystaven především při vdechování prachových částic. Pb ovlivňuje krvetvorbu, nervovou soustavu, imunitní systém, trávení a produkci. V organismu se olovo ukládá především v kostech, játrech a ledvinách, a je považován za možný lidský karcinogen. Vzhledem k jeho toxickým vlastnostem je v současnosti používáno minimálně.

Kadmium je kov vyskytující se vzácně v zemské kůře. Hlavními zdroji v prostředí je těžba, metalurgie, spalování fosilních paliv a odpadů. Přirozeně se uvolňuje především sopečnou činností, antropogenní zdroje jsou však mnohokrát vyšší. Snadno proniká do organismu člověka a poškozuje zasažený organismus. Člověk je vystaven prvku vdechnutím nebo pozřením. Poškozuje ledviny, kostní tkáň, imunitní a kardiovaskulární systém. V prostředí člověka je významným zdrojem kadmia cigaretový kouř. Ryby, rostliny a živočichové do svých organismů získávají kadmium z různých částí životního prostředí.