Implementace Rámcové směrnice o vodách

Aktivity VÚV TGM, v.v.i., pro podporu výkonu státní správy

ÚvodRámcová
směrnice
Souhrnné
údaje
Prohlížení
dat (mapa)
Metodické
dokumenty
OdkazyPro
řešitele

Rámcová směrnice a plány povodí

Hlavním cílem implementace Rámcové směrnice o vodách (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000) je obecně dosažení dobrého stavu vod. Nástrojem k dosažení tohoto cíle jsou plány povodí. Plány povodí se zpracovávají v 6ti letém cyklu (v letech 2010-2015, 2016-2021, 2022-2027) ve třech úrovních pro mezinárodní oblasti povodí (mezinárodní plány povodí), části mezinárodních oblastí povodí na území ČR (národní plány povodí) a dílčí povodí. Území České republiky náleží do mezinárodních oblastí povodí Labe, Odry a Dunaje. Národní plán povodí Labe doplňují plány dílčího povodí Horního a středního Labe, dílčího povodí Horní Vltavy, dílčího povodí Berounky, dílčího povodí Dolní Vltavy a dílčího povodí Ohře, Dolního Labe a ostatních přítoků Labe. Národní plán povodí Odry doplňují plány dílčího povodí Horní Odry a dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. Národní plán povodí Dunaje doplňují plány dílčího povodí Moravy a přítoků Váhu, dílčího povodí Dyje a dílčího povodí ostatních přítoků Dunaje.

Plány povodí jsou významným podkladem pro výkon veřejné správy, zejména pak pro územní plánování a vodoprávní řízení. Působnost ústředního vodoprávního úřadu ve věci sestavování plánů vykonává, podle vodního zákona, Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Proces plánování se neobejde bez koordinace zúčastněných subjektů. Za tímto účelem Ministerstvo zemědělství v roce 2003 ustanovilo Komisi pro plánování v oblasti vod a fakticky tím odstartovalo proces plánování v České republice.

Členské státy EU mají povinnost informovat o postupu implementace Evropskou komisi (reporting). Požadované údaje jsou členskými státy předávány na datové úložiště (European Environment Information and Observation Network /EIONET/, Central Data Repository /CDR/) a dále rovněž zapracovány do Water Information System of Europe (WISE). Za účelem zajištění koordinovaného přístupu při provádění Rámcové směrnice o vodách na úrovni Evropské unie byla uzavřena vzájemná dohoda členských států, Evropské komise a Norska na společné implementační strategii (Common Implementation Strategy /CIS/).

Plánovací cyklus

Plánovací cyklus tvoří několik klíčových kroků: charakterizace povodí, identifikace antropogenních vlivů a posouzení jejich dopadů na stav vod, nastavení programů monitoringu, vyhodnocení stavu vod, stanovení environmentálních cílů a návrhu opatření k jejich dosažení, případně stanovení a odůvodnění výjimek.

Charakterizace povodí

Charakterizace povodí zahrnuje (revizi) vymezení vodních útvarů a chráněných oblastí s vazbou na vodu a identifikaci antropogenních vlivů a jejich dopadů na stav vod. Jak vodní útvary, tak chráněné oblasti jsou základními jednotkami, pro které je hodnoceno dosažení příslušných environmentálních cílů. U útvarů povrchové vody je hodnocen jejich ekologický a chemický stav, u útvarů podzemních vod je hodnocen jejich kvantitativní a chemický stav. U chráněných oblastí je hodnoceno dosažení cílů, pro které byly tyto oblasti vymezeny.

Součástí vymezení útvarů povrchových vod je určení jejich kategorie a typu. Vnitrozemské útvary povrchové vody musí být zařazeny do kategorie „řeka“ nebo „jezero“, nebo – z důvodů významné změny hydro-morfologických charakteristik souvisejících s užitečnými a nenahraditelnými funkcemi jsou identifikovány jako silně ovlivněné, případně – pokud jsou vytvořeny lidskou činností – jako umělé. Typy vodních útvarů popisují vybrané abiotické charakteristiky (v Česku od 2. cyklu zvolena kategorie úmoří, kategorie nadmořské výšky, geologický typ, kategorie řádu toku podle Strahlera, velikost zatopené plochy a hloubka u jezer). Pro každý typ a kategorii útvaru povrchové vody jsou určeny typově specifické (hydro-morfologické, fyzikálně chemické a biologické) referenční podmínky odpovídající velmi dobrému ekologickému stavu, tj. nenarušeným podmínkám. Vzhledem k těmto referenčním podmínkám je hodnocen ekologický stav příslušného vodního útvaru. Dobrý ekologický stav představuje ještě přípustnou odchylku oproti nenarušenému stavu (referenčním podmínkám útvarů povrchových vod mohou být tyto útvary určeny jako silně ovlivněné nebo umělé. U těchto útvarů je vyžadováno dosažení dobrého ekologického potenciálu. Kategorie a typ útvaru povrchových vod je tak určující pro stanovení příslušných environmentálních cílů (resp. klasifikaci ekologického stavu nebo potenciálu) a hodnocení jejich naplnění.

Vymezení útvarů podzemní vody vychází z hydrogeologické rajonizace, útvary jsou vymezeny ve třech horizontálních pozicích jako útvary svrchní, základní a hlubinné vrstvy.

Mezi chráněné oblasti s vazbou na vodu jsou zahrnuta území (vodní útvary) vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu, území vyhrazená jako rekreační vody a vody ke koupání (koupací oblasti), území citlivá na živiny (zranitelné oblasti), území vyhrazená pro ochranu stanovišť a druhů (výběr ptačích oblastí a evropsky významných lokalit) a dále specificky pro Česko Ramsarské mokřady a výběr maloplošných zvláště chráněných území s vazbou na vodu.

Klíčovou etapou plánovacího cyklu je zhodnocení dopadů lidské činnosti na stav vod. Analýza dopadů lidské činnosti vychází z konceptu DPSIR (Driver-Pressure-State-Impact-Response). Identifikace vlivů a vyhodnocení dopadů na jednotlivé vodní útvary je nezbytným předpokladem pro určení vodních útvarů rizikových z hlediska dosažení environmentálních cílů, nastavení programů monitoringu a zejména návrh opatření či stanovení a odůvodnění výjimek z dosažení cílů. Za významné antropogenní vlivy jsou považovány ty, které samy o sobě nebo ve spojení s jinými vlivy přispívají k nepříznivému dopadu na stav vod a brání tak nebo ohrožují dosažení stanovených environmentálních cílů.

Environmentální cíle a výjimky

Mezi environmentální cíle specifikované RSV patří dosažení dobrého stavu vodních útvarů (případně dobrého potenciálu útvarů silně ovlivněných a umělých), nezhoršování stavu, zamezení nebo omezení vstupů znečišťujících látek do podzemních vod a zvrácení případného trvale vzestupného trendu koncentrace znečišťujících látek v podzemní vodě v důsledku lidské činnosti. Dobrý kvantitativní, chemický a ekologický stav či potenciál vodních útvarů a cíle ochrany chráněných oblastí s vazbou na vodu mají být dosaženy do roku 2015. RSV zároveň umožňuje za určitých podmínek následující výjimky z dosažení uvedených obecných cílů: prodloužení lhůty na dobu po roce 2015 nebo dosažení méně přísných cílů z důvodu technické proveditelnosti, neúměrných nákladů nebo přírodních podmínek. Výjimky z dosažení cílů lze aplikovat i při výskytu mimořádných událostí. RSV za určitých podmínek připouští rovněž zhoršení stavu nebo nedosažení určitých environmentálních cílů u nových změn fyzických charakteristik útvarů povrchových vod způsobených rozvojovou činností člověka. Na základě návrhů opatření a stanovených výjimek z dosažení dobrého stavu vodních útvarů k roku 2015 je rovněž vyhodnocen předpokládaný termín dosažení dobrého stavu.

Hodnocení stavu vodních útvarů

Hodnocení stavu vodních útvarů plní v plánovacím cyklu plní dvojí účel: (a) na začátku plánovacího cyklu umožňuje identifikovat vodní útvary, kde je ohroženo splnění požadovaných environmentálních cílů (v případě povrchových vod dosažení dobrého chemického a ekologického stavu vodních útvarů, v případě podzemních vod dosažení dobrého kvantitativního a chemického stavu útvarů) a následně – tam kde je třeba – navrhnout a realizovat příslušná opatření (případně specifikovat nezbytné výjimky z dosažení cílů), (b) na konci plánovacího cyklu umožňuje posoudit, zda bylo plánovaných environmentálních cílů dosaženo (tj. například zda příslušná opatření měla předpokládaný efekt).

Ekologický stavu útvarů povrchové vody se hodnotí porovnáním současného stavu s blízkými přírodními nebo referenčními podmínkami. Ekologický stav útvaru určuje jeho nejhůře hodnocená složka kvality. Hodnoceny jsou (a) biologické, (b) hydromorfologické a (c) chemické a fyzikálně chemické složky kvality. Stav útvarů povrchové vody pro 2. plánovací cyklus byl V Česku hodnocen podle údajů z monitoringu převážně za období let 2010 až 2012, hodnoceny nebyly hydro-morfologické složky kvality.

Dosažení dobrého chemického stavu útvarů povrchových vyžaduje plnění příslušných norem environmentální kvality pro prioritní látky (stanoveny na úrovni EU). Kromě nepřekročení stanovené limitních koncentrace látek v povrchových vodách je u některých látek vyžadováno sledování trendů koncentrací v biotě nebo sedimentu. Chemický stav útvarů povrchových vod byl hodnocen podle dat z monitoringu převážně za období let 2010 až 2012 podle požadavků zpřísněné směrnice 2013/39/EU. Trendy koncentrací nebyly hodnoceny.

Kvantitativní stav útvarů podzemní vody je v Česku hodnocen jako bilance uskutečněných odběrů (pro 2. plánovací cyklus za období 2007 až 2012) a dostupných zdrojů podzemních vod reprezentovaných jako dlouhodobé roční průměrné množství celkového doplňování vodního útvaru. Zohledněno je případné negativní ovlivnění ekologického stavu souvisejících povrchových vod a terestrických ekosystémů.

Chemický stav útvarů podzemní vody je v Česku hodnocen podle údajů z monitoringu (pro 2. plány povodí za období let 2000 až 2012). Zohledněn je rovněž případný nepříznivý dopad na stav útvarů povrchových vod (pro dusičnany a amonné ionty) a hodnoty přirozeného pozadí látek v podzemních vodách. Součástí hodnocení je i identifikace významných a setrvalých vzestupných trend v koncentracích znečišťujících látek.

Opatření k dosažení environmentálních cílů

Hlavním nástrojem k dosažení environmentálních cílů plánů povodí jsou programy opatření. V ČR jsou opatření navrhována na úrovni dílčích povodí (hlavně konkrétních jednotlivá opatření) i na úrovni národních plánů (obecnější opatření převážně celostátního rozsahu). Pro potřeby reportingu EK jsou opatření přiřazena ke „klíčovým typům“.

Zdroj:

ZÁKON č.254/2001 Sb. ze dne 28.června 2001 o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon)

Čurda, J. Kinkor, J. (2017):Východiska a historické souvislosti procesu plánování v oblasti vod. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2017/2. 6-9.

Vyskoč, P., Prchalová, H., Semerádová, S., Fojtík, T.(2017): Reporting plánů povodí podle Rámcové směrnice o vodách. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace 2017/2. 18-27.

Metodiky použité pro 2. plánovací cyklus jsou uvedeny v sekci Metodické dokumenty

Činnosti vykonávané VÚV TGM, v.v.i. v souvislosti s implementací RSV

Analýza výsledků vyhodnocení stavu povrchových vod pro druhý a třetí (aktuálně probíhá) plánovací cyklus

Vytvoření datového modelu pro sběr a vykazování dat třetího plánovacího cyklu

Revize typologie a souvisejících environmentálních cílů všeobecných fyzikálně-chemických ukazatelů útvarů povrchových vod

Stanovení postupů hodnocení významnosti hydrologických a morfologických vlivů

Aktualizace vymezení útvarů povrchových vod

Reporting pokroku opatření v roce 2018

Reporting Národních plánů povodí 2. plánovacího cyklu Evropské komisi v roce 2016.

Datum poslední aktualizace stránky: 20.06.2019

Kontakt

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i.
Podbabská 2582/30
160 00 Praha 6
Česká republika

http://www.vuv.cz

Odpovědný řešitel

Ing. Petr Vyskoč
petr.vyskoc@vuv.cz
+420 220 197 425

Kontaktní osoba

Mgr. Silvie Semerádová
silvie.semeradova@vuv.cz
+420 220 197 346

Technicky zajišťuje

Hydroekologický informační
systém VÚV TGM
(HEIS VÚV)

http://heis.vuv.cz
© Copyright: Výzkumný ústav vodohodpodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce. Design: Jiří Picek. 2017. Fotografie: Jiří Picek. Statistika přístupů