V současné době lze výzkum v oblasti hodnocení odpadů rozdělit do několika okruhů problémů:
Hodnocení nebezpečné vlastnosti H13
Nebezpečnou vlastnost H13 Schopnost uvolňovat nebezpečné látky do životního prostředí při nebo po odstraňování mají odpady, které mohou jakýmkoliv způsobem uvolňovat nebezpečné látky nebo vést při svém odstraňování nebo po něm ke vzniku škodlivých látek, negativně působících na životní prostředí a zdraví lidí. (Novelou zákona č. 154/2010 Sb. je tato vlastnost označena H15).
V různých státech je nebezpečná vlastnost H13 hodnocena různě. Používá se hodnocení na základě výluhu odpadu, na základě celkového obsahu škodlivin v sušině nebo na základě obsahu látek klasifikovaných R-větami.
V České republice se pro určení, zda má odpad nebezpečnou vlastnost H13, používají ukazatele ve vyhlášce č. 376/2001 Sb., kde je předepsáno stanovení vybraných ukazatelů ve výluhu a stanovení obsahu vybraných škodlivin v sušině.
Cílem prací je připravit a ověřit nový přístup k hodnocení nebezpečné vlastnosti H13. Získané poznatky budou sloužit jako podklad pro aktualizaci hodnocení nebezpečné vlastnosti H13 v právních předpisech, zejména ve vyhlášce č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
Hodnocení ekotoxicity odpadů, včetně hodnocení nebezpečné vlastnosti H14
Hodnocení ekotoxicity odpadů probíhá již od roku 2005. Cílem výzkumných prací bylo navrhnout a ověřit nově navrženou sadu zkoušek zahrnující jak zkoušky s výluhy odpadů, tak i zkoušky v pevné fázi. Zkoušky s vodným výluhem nejsou schopné postihnout toxicitu málo rozpustných látek přítomných ve vodě. Ve vodě nerozpustné látky přítomné v odpadech se po delší době a vlivem přírodních procesů mohou dostat do i potravního řetězce a ohrozit i člověka. Příkladem mohou být hydrofobní organické látky typu chlorovaných pesticidů nebo polyaromatických uhlovodíků, které nebudou působit v akutních výluhových zkouškách, ale díky kontaktu s půdními organismy se mohou dostávat do potravního řetězce. Teprve kombinace zkoušek s výluhy odpadů a zkoušek v pevné fázi nám poskytne informaci odpovídající skutečným vlastnostem odpadů. Na základě takto získaných informací bude možné s odpady nakládat tak, aby nedošlo k negativnímu působení na zdraví a životní prostředí.
V rámci výzkumu byla provedena řada zkoušek na vybraných vzorcích odpadů. Zkoušky byly prováděny jednak podle stávající metodiky ve vodném výluhu (vyhláška č. 376/2001 Sb.) a dalších normovaných metod, jednak v pevné fázi. Zkoušky ekotoxicity v pevné fázi prokázaly vyšší citlivost na znečištění odpadu než zkoušky s vodným výluhem.
Výsledkem dosavadního řešení jsou návrhy úprav prováděcích předpisů k zákonu o odpadech. Jedná se o návrh novelizace vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a dále návrh novelizace Metodického pokynu k hodnocení ekotoxicity odpadů v části příslušející k hodnocení odpadů využívaných na povrchu terénu.
V letošním roce bude navržena novela vyhlášky č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a bude připraven návrh prováděcího Metodického pokynu k této vyhlášce, zahrnující hodnocení nebezpečné vlastnosti H14 Ekotoxicita.
Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Cílem prací je návrh na implementaci přílohy III. směrnice 98/2008/EC, o odpadech a o zrušení některých směrnic do českých právních předpisů. Směrnice o odpadech 98/2008/EC zavádí jednu novou nebezpečnou vlastnost odpadů (H13 – „Senzibilizující“), mění definice některých nebezpečných vlastností odpadů a mění i kritéria a metody hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Výstupem budou podklady pro novelizaci vyhlášky č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.
Byl připraven návrh Sdělení pro stanovení kyselinové neutralizační kapacity v pevných vzorcích. Současně byly ve sledovaných vzorcích stanoveny organické sloučeniny, jejichž koncentrace by měly být při jejich ukládání na skládku limitována (PAU, PCB, EOX, uhlovodíky C10 - C40). Byly zjišťovány závislosti těchto koncentrací na obsahu DOC a TOC, aby bylo možno konkretizovat původ organického uhlíku v odpadech. Tato závislost nebyla prokázána.
Vyluhovací chování odpadů a vyluhovatelnost konkrétních kontaminujících látek při využívání a odstraňování odpadů lze hodnotit a předvídat na základě výsledků různých vyluhovacích zkoušek. V CeHO je možné provést kromě referenční stanovené zkoušky vyluhovatelnosti dle ČSN EN 12 457-4 i všechny další výluhové testy odpadů dle jednotných evropských technických specifikací a norem.
Výzkum v oblasti vyluhovatelnosti odpadů je zaměřen na problematiku dlouhodobého chování odpadů při skládkování, monolitické odpady a vliv pH na vyluhování.
Hodnocení vyluhovacího chování odpadů z hlediska faktoru času je umožněno využitím výsledků perkolačních výluhových testů dle ČSN P CEN/TS 14405. Pro potřeby provádění zkoušek různých druhů odpadů podle této technické specifikace byla v CeHO vyvinuta výluhová kolona s měnitelnou výškou filtračního lože (užitný vzor č. 2009-21752). Na výluhové koloně je možné monitorovat a simulovat změny dlouhodobé vyluhovatelnosti jednotlivých složek výluhů, např. kovů nebo organických látek z odpadů vzniklých při zpracování elektroodpadu.
Hodnocení vyluhovacího chování monolitických odpadů je nově umožněno využitím výsledků výluhových testů dle ČSN P CEN/TS 15862 až 15864. Výzkum v této oblasti je zaměřen na stanovení kritérií pro hodnocení přijatelnosti monolitických odpadů na skládky ostatních a nebezpečných odpadů a na odhad jejich dlouhodobého chování při skládkování.
Testy vlivu pH na vyluhování dle CEN/TS 14429 a CEN/TS 14997 umožňují stanovit vyluhovatelnost jednotlivých kontaminujících látek z odpadů v celém rozsahu pH vyluhovací kapaliny (voda s přídavkem kyseliny nebo zásady). Výsledky jsou jedním z podkladů pro úplnou charakterizaci odpadů s cílem zajistit jejich bezpečné využití nebo recyklaci.